Babička Božena Němcová



Autor díla:Božena Němcová
Název díla:Babička
Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na panství kněžny Kateřiny Zaháňské.
Rodina panského kočího Jana Proška očekává očekává příjezd Babičky. Babička žila ve vesničce na slezských hranicích. Teď přijala pozvání své dcery Terezky, aby podzim strávila v její rodině
s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilímem a malou Adélkou. Babička si s dětmi velmi rozumí a aby nezahálela, tak si vezme na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodí do přírody, vypráví jim pověsti, vede je lásce k vlasti. Navštěvuje s dětmi mlýn, kde žijí dobrosrdeční lidé a mají dcerku, která se s dětmi kamarádí.
Dalším přítelem byl riesenburský myslivec, který často přijde a vypráví babičce příběh o bláznivé Viktorce. Na staré bělidlo také přicházela Kristla, dcera hostinského.
Babička si svou moudrostí a upřímností získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí babička vypráví příběh svého života. Paní kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, ti aby otec dostal stálé zaměstnání poklasného, museli doma jíst z nouze kočky a veverky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanechala kněžně malého synka.
Babička říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i babička se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s babičkou trávila poslední dny jejího života.
Když babička zemřela, plakalo celé údolíčko. Babiččinu osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, sledují oknem pohřební průvod, slovy: „Šťastná to žena!“
Komentáře
Přehled komentářů
Fakt se vyser na ty hajzly co to kritizujou
Dík
(Rita, 11. 3. 2007 9:47)děkuji za článek babička.měli jsme ho ve škole za povinnou četbu a já to nečetla a tak aspoň vím o čem to je.
luky
(Lukáš Pecka, 23. 2. 2007 15:04)Kdyby nebilo tyhle strany jsem na ulici a kopu kanalizace dík.
Babi
(hhhhh, 20. 2. 2007 18:15)
BABIČKA
Děj se odehrává na Starém bělidle nedaleko Ratibořic, na panství kněžny Kateřiny Zaháňské.
Rodina panského kočího Jana Proška očekává očekává příjezd Babičky. Babička žila ve vesničce na slezských hranicích. Teď přijala pozvání své dcery Terezky, aby podzim strávila v její rodině
s vnoučaty Barunkou, Janem, Vilímem a malou Adélkou. Babička si s dětmi velmi rozumí a aby nezahálela, tak si vezme na starost drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. S dětmi chodí do přírody, vypráví jim pověsti, vede je lásce k vlasti. Navštěvuje s dětmi mlýn, kde žijí dobrosrdeční lidé a mají dcerku, která se s dětmi kamarádí.
Dalším přítelem byl riesenburský myslivec, který často přijde a vypráví babičce příběh o bláznivé Viktorce. Na staré bělidlo také přicházela Kristla, dcera hostinského.
Babička si svou moudrostí a upřímností získala též úctu paní kněžny, která ji pozvala společně s dětmi k sobě na zámek. A tam jí babička vypráví příběh svého života. Paní kněžna babičce přislíbila pomoc v případě potřeby. Babička nežádala pomoc pro sebe, ale pro Kristlu její snoubenec neodešel na vojnu a tak se mohli vzít. Přimluvila se také za rodinu Kudrnových, ti aby otec dostal stálé zaměstnání poklasného, museli doma jíst z nouze kočky a veverky. Přimluvila se i za Hortensii, aby si nemusela brát ženicha, kterého jí kněžna zvolila, a mohla se vrátit do Itálie, kde byl její milý. Její štěstí netrvalo dlouho, zemřela po roce a zanechala kněžně malého synka.
Babička říkávala Adélce, že stará jabloň a ona jsou si rovny a odejdou spolu. Jednoho jara jabloň zůstala suchá a i babička se začala cítit špatně a věděla, že její život končí. Sešli a sjeli se všichni přátelé, první přijela Barunka, která s babičkou trávila poslední dny jejího života.
Když babička zemřela, plakalo celé údolíčko. Babiččinu osobnost charakterizuje v závěru knihy kněžna, sledují oknem pohřební průvod, slovy: „Šťastná to žena!“
Super
(Nikaaa, 14. 2. 2007 20:04)Fagt moc díky je to upe super výpisek máme mit ct deník a ja bych to fakt nestihla cist a ani nechci cist me nebavi,TAK ETE JEDNOU DÍÍÍÍÍK
NAPROSTO ÚŽA VĚC
(Evísek, 5. 2. 2007 19:54)Je to strašně dobře napsaný a dost mi tahle strana pomohla k referatu diky ze si tuhle stranu založil/a.....A neber si to ty co rikaji ze tenhle blog je blbej tak to sou idioti,protoze tahle stranka je super!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :):):):):)
Vzpamatujte se lidi!
(Denulkaaa, 27. 1. 2007 11:19)Je to moc pěkný příběh!!!!Není normální ten kdo říká...tyhle věci jako že:je to srašný aták že se nestydíte !!!!Už mě štvete jak nadavate lidem do blogů!ZAmyslete se nad sebou!!!!Je to supa blog!!:-*
já vim
(Papa, 14. 1. 2007 11:27)dík, tu strašlivou babiznu furt nemůžu dočíst, natož udělat z ní výpisek, fakt dikes
.....
(....., 11. 1. 2007 8:59)Pro mě je to dost "odborné".Chodím do třídy a .....no je mi blbý,to napsat do čtenářáku..Máme dost dobrou úču,ta to pozná.... :(
Babička
(nejlepší kamarádka, 9. 1. 2007 19:01)
opravdu moc děkuju mám zítra referát a nevim co bych jiného dělala
HHH
(Dan, 16. 5. 2007 17:19)